Už přes půl roku pracuji v jednom nejmenovaném obchodním centru, v nejmenované firmě v nejmenovaném městě jako prodavač nápojů. Že jsou lidi nevychované svině jsem věděl odjakživa, ale že je to tak moc špatné jsem do téhle zkušenosti absoultně neutšil. Mám to štěstí, že jsem introvert, flegmatik a mé jednání s lidmi je silně asertivní. Jednoduše řečeno, jsem vcelku solidní asociál a díky tomu si ty výblitky od cizích lidí neberu moc k srdci narozdíl od ostatních. Sice se kvůli cizím lidem nestresuju, ale neznamená to, že si nevšímám jejich jednoduchosti. Sepsal bych tu tak mé poznatky co jsem získal o běžných lidech, tedy zákaznících, kterými jsou všichni z nás.
První, co od každého zákazníka očkekávám, je samozřejmě pozdrav. Hned tady mě lidi zklamali na plné čáře. Nic jednoduššího než prosté "Dobrý den" snad neexistuje. Klidně bych zkousnul kdyby mi říkali "Ahoj", ale sakra řekněte nějaký pozdrav! Zdá se to jako přehánění, ale pozdraví opravdu 1 člověk z 10 a očekávat ještě "prosím" za objednávkou nemůžu už ani u toho jednoho. O nějakém "na shledanou" si můžu pak nechat zdát, ale co.. to už se neobtěžuju ani já, takoví lidé si to stejně nezaslouží. Tohle ale většina slušných lidí zná, tak se k tomu nebudu více rozepisovat a přejdu k mým "oblíbeným" typům zákazníků, které prostě nějak pojmenuju aby se dali rozpoznat.
Blbeček
Blbečci jsou dospěli chlapi, kteří příjdou se svou manželkou či přítelkyní a dají se rozpoznat dle arogance, kterou lidské oko může spatřit příbližně ve stejné síle jako zářivý výkon slunce. Opřou se o půlt, mávají nějakou velkou bankovkou i když platit budou 49Kč a vyhrnou na vás objednávku. S klidem vše nacvakám do pokladny, vemu peníze a vracím zbytek i s tou korunou do 50Kč samozřejmě protože tu bankovku byl nejspíš směnit z vyžebraných drobáků a každa koruna je dílkem do toho puzzle o tisíci kouscích. Ne že bych o ni stál, ale je to vrchol trapnosti. Když chce takový člověk povýšit na extra Blbečka, tak ještě vytáhne z kapsy ruličku smotaných bankovek, protože peněženky jsou pro žebráky a nikdo nevidí jejich obsah přece. Nezapomene si postěžovat že je tam málo ledu i když mi ruka málem přimrzla ke kelímku, prohodí ještě nějakou rádoby vtipnou poznámku aby se jeho ženuška stejně arogantně pousmála a on si pohonil ego a jdou si pro hrnce zdarma za 100 nasbíraných bodů do supermarketu.
Vychcánci (Rádoby)
Tenhle typ si většinou potřebuje rozměnit svou dvoutisícovou bankovku a není přece nic jednoduššího než si koupit to nejlevnější v okolí, protože prodavač je přece blbec který vám musí vrátit, ne? Ne. Většina lidí pochopí, že nemám na vrácení když mi 90% lidí platí v drobných, ale někteří to prostě nechtějí pochopit. Užívám si každou chvíli kdy se někdo chce hádat, protože neni nic lepšího než argumentovat když zákon stojí na mé straně a vím, že mám pravdu. Když tedy s tím rozměněním nepochodí, tak samozřejmě pronese nějakou poznámku "Tady už nikdy nepujdu" nebo "Mohl být kšeft"... jako kdyby mě to zajímalo. Když jsou až moc drsní tak třeba i "Dejte mi číslo na vedení". Vypadám snad, že doma živím 5 děcek a tady ten flek je pro mě tak životně důležitý? Stejně mě nikdo nevyhodí, takže mě docela těší, že jsem vás nasral natolik, abyste semnou ztráceli váš volný čas. Život je krátký.
Podpantofláci
Tady je to z mé strany spíše lítost, protože tohle jsou chlapi, jejichž žena se zrovna hrabe někde naproti v drogerce nebo v hadrách a oni se nudí poblíž nějakou tu půl hodinu už. Vyznačují se kroužením okolo, nenápadným pokukováním po nabídce a při jakemkoliv očním kontaktu semnou okamžitě odvrátí pohled a dělají že nic nechtějí. Když už teda po hodině seberou odvahu, tak si objednají ani nevědí co, ale své ženě to dozajista natřeli a ukázali jí, že oni jsou svými pány a mohou si taky koupit co chtějí. Jo dneska si nevrzneš chlape, těch 30Kč v tvé kapse byly na levnou bižuterku a ne pro tvé potěšení.
Rozmazlení frackové a jejich maminy
Že je děcko rozmazlené poznáte jednoduše tak, že chce všechno, co ho zaujalo a udělá pro to cokoliv. Nejjednodušší je samozřejmě otravovat svoji matku, začít brečet, křičet, cokoliv... A rozmazlenou matku poznáte tak, že se ani nesnaží nijak zabránit, proč taky, však ona si chce dát něco sladkého taky. Když se ty dvě hvězdy dokoulí až ke kase, tak odhadem můžu říct, že hmotnost matky je Sirius A a hmotnost dítěte Sirius B. Dítě zrovna drží v ruce koblížek, v kapse má lízátko a za zubem žvýkačku, ale nemá to čím zapít. No nedej bože abychom neměli zrovna to, co chce. Nastává supernova a jeho matka mě už nechce v životě vidět. Ale ještě předtím mi právě vzniklá supernova zadělá celou vitrínu cukrem z toho koblížku a ukápne i trochu marmelády.
Odborníci
Tihle lidi si přečetli v časopise, že červená řepa je zrovna tenhle měsíc velmi zdravá a okurka o které psali minulý měsic už není takové terno. Dají si tedy nějaký nápoj z červené řepy, ale ujistí se, že je řepa čerstvá, neni vařená, je 100% bez cukru, bez barviv, eček a zda jsem ji neskladoval vedle mé ranní stolice. Po celou dobu přípravy pak pochodují stejně jako já, aby měli jistotu že ji chemicky neupravím zrovna když se nedívali. Po prvním doušku se cítí zdravě jako nikdy. Tak snad vám chutnalo, ale zapomněli jste se zeptat, jestli při pěstování byla použita organická hnojiva...
Tohle jsou jen základní a nejčastější typy zákazníků, ten zbytek se většinou nevyznačují superschopnostma a mají prostě jen blbý den. Respektive blbý život a dávají to všem okolo jasně najevo, protože za jejich podělané životy mohou všichni, jen ne oni sami. A samozřejmě nesmím zapomenout na důchodce, to je taková stálice nepříjemných lidí a pak je tu ještě nadějná mladá generace, která opět posouvá strop nepříjemnosti a hlouposti o něco výš.
Vůbec nejlepšími zákazníky jsou tak cizinci, kteří ve většině případů neumí česky a někdy ani anglicky a jsou vděční, že se jim snažíte vyjít vstříc. Odmění člověka širokým usměvem a zlepší den a za každého takového zákazníka (i čecha) jsem vděčný, protože mi občas připomenou, že práce může i bavit. I když na to asi nevypadám, tak se rád na lidi usmívám, ale dejte mi k tomu příležitost. Prosím.
