Šťastní pokrytci

Dnes bych rád prohodil něco o lidech, kteří šíří motivační kecy. Nějaké obrázky s nápisy "Nedošel jsem takhle daleko, jen abych došel takhle daleko" vem čert, každému to je ukradené, ale dnes jsem při brouzdání knížkou skoro-nesvéprávných narazil random na video, kde mi nějaký mileniál o něco starší než já tvrdil, že si mám najít činnost, která mě baví a bude mě živit celých 7 dní v týdnu! Ihned jsem tedy zavolal šéfovi, že se mi právě změnil život a že mu na to drbu a od teď budu placený alkoholik a povaleč.

Ale k věci. Na stránce toho klučiny jsem nedohledal, co vlastně dokázal nebo se mi jen nechtělo. Tězko říct. Pravděpodobně dokázal koupit kameru a zapnout ji. Proč je tenhle člověk v mých očích pokrytec? První důvod je, že v tom videu řekl něco ve smyslu "Je jedno že každý okolo trpí 5 dní v týdnu a šťastní jsou pouze 2, vy to můžete změnit a nebýt jako oni". Zřejmě ho nenapadlo, že takové věci může říct svému kamarádovi v hospodě, ale ne tisícům (potencialně milionům nebo celému světu) lidí prostřednictvím videa na internetu, které sdílí. Na facebooku je přes dvě miliardy lidí, takže už vlastně nejsme tak vyjimeční, ne? Země třetího světa a jejich obyvatelé nikoho nezajímají a pokud tvrdíte že ano, tak lžete sami sobě. Tím zredukujem populaci ještě víc a vyjde nám, že vlastně každý kolem nás může dělat co ho baví. Jasně, vzhledem k lidským právům může, ale realně to nefunguje.

Můžete tvrdit, že některé lidi jejich práce baví, pokud se bavíme o zaměstnancích. To je pravda, ale odhadem to sedne tak na 10% z nich, protože i když si někteří lidé nestěžují, tak je jejich práce nebaví a vyhrát ve sportce, tak je další den nikdo v práci neuvidí.

Abych to tu ale neokecával. Největší pokrytectví od lidí šířících motivační kecy je fakt, že k tomu používají socialní sitě, blogy... jednoduše internet. Napadlo někoho z nich, že existují správci sítě a další lidé, kteří jim tohle umožňují? A myslí si snad, že je jejich práce baví? Napadlo je , že tu podělanou kamerou, do které třepou tyhle žvásty, vyrábělo v číně klidně dítě? Kde by si nakoupili jídlo, kdyby jim je Bohunka s minimální mzdou v obchodě neprodala? V čem by si vozili své tlusté zadky kdyby jim špinavý dělník, který si pravděpodobně zničí zdraví dřív, než bude v důchodu, nevytěžil tu ropu? Kdo by vám vyrobil to auto.... a můžu pokračovat. Všechno, co tihle lidi mají a dělají, je díky neuspěšným lidem, kterým pak vykládaji tyhle bláboly.

Kapitola sama o sobě jsou pak vlogeři a podobné nuličky bez talentu, kteří si hrají na úspěšné a dovolí si vykládat něco o motivaci do života. Lze říct, že na vině jsou hlavně jejich diváci, kteří jim to žerou, ale oni sami by mohli mít dostatek soudnosti a uvědomit si, že veškerá jejich popularita a bohatství pramení z neúspěšných lidí jako jsou jejich diváci a určitě by nechtěli, aby náhle všichni diváci byli úspěšní a šťastní, že ano. Kdo by je pak sledoval.

Nebo podnikatelé, kteří motivují k úspěchu. Jak z maminčiny garáže prorazili a dnes zaměstnavaji tisíce lidi po celém svět. A není to právě důvod, proč je zaměstnávavají? Aby tu blbou práci, která je nebavila, nemuseli dělat sami?

Až mi bude dávat motivaci do života člověk, který žije nezávisle na druhých v chatrči co si sám postavil a žere co vypěstoval, tak tomu člověku dám za pravdu a v mých očích bude opravdu dobrým a šťastným člověkem. Všichni ostatní jsou jen podělaní pokrytci, co by si mohli uvědomit, že život v dnešní civilizaci je hnusný a nespravedlivý a v podobě, ve které ho hlásají oni, by svět nefungoval a oni sami by stoprocentně šťastní nebyli. Buďte rádi, že jste vyhráli život a nepovyšujte se nad lidma, kteří pro vás "trpí".

Životní úspěch, jak nám ho tihle lidé popisují, je totiž založený na neúspěchu druhých.

Špatný den? Sdílej ho s prodavačem!

Už přes půl roku pracuji v jednom nejmenovaném obchodním centru, v nejmenované firmě v nejmenovaném městě jako prodavač nápojů. Že jsou lidi nevychované svině jsem věděl odjakživa, ale že je to tak moc špatné jsem do téhle zkušenosti absoultně neutšil. Mám to štěstí, že jsem introvert, flegmatik a mé jednání s lidmi je silně asertivní. Jednoduše řečeno, jsem vcelku solidní asociál a díky tomu si ty výblitky od cizích lidí neberu moc k srdci narozdíl od ostatních. Sice se kvůli cizím lidem nestresuju, ale neznamená to, že si nevšímám jejich jednoduchosti. Sepsal bych tu tak mé poznatky co jsem získal o běžných lidech, tedy zákaznících, kterými jsou všichni z nás.

První, co od každého zákazníka očkekávám, je samozřejmě pozdrav. Hned tady mě lidi zklamali na plné čáře. Nic jednoduššího než prosté "Dobrý den" snad neexistuje. Klidně bych zkousnul kdyby mi říkali "Ahoj", ale sakra řekněte nějaký pozdrav! Zdá se to jako přehánění, ale pozdraví opravdu 1 člověk z 10 a očekávat ještě "prosím" za objednávkou nemůžu už ani u toho jednoho. O nějakém "na shledanou" si můžu pak nechat zdát, ale co.. to už se neobtěžuju ani já, takoví lidé si to stejně nezaslouží. Tohle ale většina slušných lidí zná, tak se k tomu nebudu více rozepisovat a přejdu k mým "oblíbeným" typům zákazníků, které prostě nějak pojmenuju aby se dali rozpoznat.

Blbeček
Blbečci jsou dospěli chlapi, kteří příjdou se svou manželkou či přítelkyní a dají se rozpoznat dle arogance, kterou lidské oko může spatřit příbližně ve stejné síle jako zářivý výkon slunce. Opřou se o půlt, mávají nějakou velkou bankovkou i když platit budou 49Kč a vyhrnou na vás objednávku. S klidem vše nacvakám do pokladny, vemu peníze a vracím zbytek i s tou korunou do 50Kč samozřejmě protože tu bankovku byl nejspíš směnit z vyžebraných drobáků a každa koruna je dílkem do toho puzzle o tisíci kouscích. Ne že bych o ni stál, ale je to vrchol trapnosti. Když chce takový člověk povýšit na extra Blbečka, tak ještě vytáhne z kapsy ruličku smotaných bankovek, protože peněženky jsou pro žebráky a nikdo nevidí jejich obsah přece. Nezapomene si postěžovat že je tam málo ledu i když mi ruka málem přimrzla ke kelímku, prohodí ještě nějakou rádoby vtipnou poznámku aby se jeho ženuška stejně arogantně pousmála a on si pohonil ego a jdou si pro hrnce zdarma za 100 nasbíraných bodů do supermarketu.

Vychcánci (Rádoby)
Tenhle typ si většinou potřebuje rozměnit svou dvoutisícovou bankovku a není přece nic jednoduššího než si koupit to nejlevnější v okolí, protože prodavač je přece blbec který vám musí vrátit, ne? Ne. Většina lidí pochopí, že nemám na vrácení když mi 90% lidí platí v drobných, ale někteří to prostě nechtějí pochopit. Užívám si každou chvíli kdy se někdo chce hádat, protože neni nic lepšího než argumentovat když zákon stojí na mé straně a vím, že mám pravdu. Když tedy s tím rozměněním nepochodí, tak samozřejmě pronese nějakou poznámku "Tady už nikdy nepujdu" nebo "Mohl být kšeft"... jako kdyby mě to zajímalo. Když jsou až moc drsní tak třeba i "Dejte mi číslo na vedení". Vypadám snad, že doma živím 5 děcek a tady ten flek je pro mě tak životně důležitý? Stejně mě nikdo nevyhodí, takže mě docela těší, že jsem vás nasral natolik, abyste semnou ztráceli váš volný čas. Život je krátký.

Podpantofláci
Tady je to z mé strany spíše lítost, protože tohle jsou chlapi, jejichž žena se zrovna hrabe někde naproti v drogerce nebo v hadrách a oni se nudí poblíž nějakou tu půl hodinu už. Vyznačují se kroužením okolo, nenápadným pokukováním po nabídce a při jakemkoliv očním kontaktu semnou okamžitě odvrátí pohled a dělají že nic nechtějí. Když už teda po hodině seberou odvahu, tak si objednají ani nevědí co, ale své ženě to dozajista natřeli a ukázali jí, že oni jsou svými pány a mohou si taky koupit co chtějí. Jo dneska si nevrzneš chlape, těch 30Kč v tvé kapse byly na levnou bižuterku a ne pro tvé potěšení.

Rozmazlení frackové a jejich maminy
Že je děcko rozmazlené poznáte jednoduše tak, že chce všechno, co ho zaujalo a udělá pro to cokoliv. Nejjednodušší je samozřejmě otravovat svoji matku, začít brečet, křičet, cokoliv... A rozmazlenou matku poznáte tak, že se ani nesnaží nijak zabránit, proč taky, však ona si chce dát něco sladkého taky. Když se ty dvě hvězdy dokoulí až ke kase, tak odhadem můžu říct, že hmotnost matky je Sirius A a hmotnost dítěte Sirius B. Dítě zrovna drží v ruce koblížek, v kapse má lízátko a za zubem žvýkačku, ale nemá to čím zapít. No nedej bože abychom neměli zrovna to, co chce. Nastává supernova a jeho matka mě už nechce v životě vidět. Ale ještě předtím mi právě vzniklá supernova zadělá celou vitrínu cukrem z toho koblížku a ukápne i trochu marmelády.

Odborníci
Tihle lidi si přečetli v časopise, že červená řepa je zrovna tenhle měsíc velmi zdravá a okurka o které psali minulý měsic už není takové terno. Dají si tedy nějaký nápoj z červené řepy, ale ujistí se, že je řepa čerstvá, neni vařená, je 100% bez cukru, bez barviv, eček a zda jsem ji neskladoval vedle mé ranní stolice. Po celou dobu přípravy pak pochodují stejně jako já, aby měli jistotu že ji chemicky neupravím zrovna když se nedívali. Po prvním doušku se cítí zdravě jako nikdy. Tak snad vám chutnalo, ale zapomněli jste se zeptat, jestli při pěstování byla použita organická hnojiva...

Tohle jsou jen základní a nejčastější typy zákazníků, ten zbytek se většinou nevyznačují superschopnostma a mají prostě jen blbý den. Respektive blbý život a dávají to všem okolo jasně najevo, protože za jejich podělané životy mohou všichni, jen ne oni sami. A samozřejmě nesmím zapomenout na důchodce, to je taková stálice nepříjemných lidí a pak je tu ještě nadějná mladá generace, která opět posouvá strop nepříjemnosti a hlouposti o něco výš.

Vůbec nejlepšími zákazníky jsou tak cizinci, kteří ve většině případů neumí česky a někdy ani anglicky a jsou vděční, že se jim snažíte vyjít vstříc. Odmění člověka širokým usměvem a zlepší den a za každého takového zákazníka (i čecha) jsem vděčný, protože mi občas připomenou, že práce může i bavit. I když na to asi nevypadám, tak se rád na lidi usmívám, ale dejte mi k tomu příležitost. Prosím.